Účel cestování

Ve středověku se obecně nikdo nevydával na cesty výhradně pro své potěšení. Vypravil li se někdo někam, nejednalo se o žádnou procházku. Cestování se ztotožňovalo s těžkou namáhavou prací, velmi nebezpečnou. Námahu museli při cestách podstupovat všichni, kdo se na ně vydávali. 

Nejhlavnějším účelem cestování byl obchod. Zemědělci, řemeslníci cestovali z místa bydliště na blízký trh. Dálkoví kupci procházeli mnoha zeměmi a překonávali značné vzdálenosti. Nejdůležitějším předmětem dálkového obchodu bylo drahé zboží – ušlechtilé kovy, drahokamy, perly, hedvábí, kožešiny, kadidlo a koření.

Představa o naprostém upoutání chudáka feudálem k jednomu kousku půdy, z kterého se nevzdálil po celý život není správná. V případě potřeby mohl v podstatě vycestovat každý kamkoli, jediným omezením zůstávaly peníze.

Lidé se obvykle nevydávali dále, než kam došli během jediného dne. K opravdu dalekým poutím k ostatkům svatých tak docházelo zřídka. 

Mnoho času na cestách trávili potulní studenti, mniši žebravých i nežebravých řádů a náboženstvím zfanatizovaní lidé. 

Vyšší mobilitou se vyznačovali vysocí představitelé církve a klášterů, panovníci, rytíři a poslové. Rytíři s doprovodem táhli při válečném tažení nebo na turnaje. Poslové a vyslanci cestovali s poselstvími do krajů blízkých i značně vzdálených.

Králové a šlechtici se přepravovali mezi svými panstvími, na sněmy, při svých politických cestách. Nikdo z významných lidí se nevydával mimo sídlo samoten. Nejednalo se však o osobní bezpečnost. Každý průvod měl svůj symbolický význam. Čím významnější osoba cestovala, tím honosnější průvod ji provázel. Kvalita doprovodu nebyla poměřována pouze jeho kvantitou, ale také významem jeho členů. Uvítací průvody a slavnostní vjezdy panovníků do velkých měst náležely k prvořadým prezentacím jejich majestátu a k nezapomenutelným podívaným pro všechny účastníky.