Milník Eliška Přemyslovna, 1310

Milník času věnovaný princezně Elišce Přemyslovně a její cestě ke sňatku s Janem Lucemburským stojí hluboko v lesích, na mýtině, v místě původní Zlatě cesty na křižovatce lesních cest 3 km od státní hranice. Autorem milníku je ak. sochařka Lucie Procházková. Milník byl odhalen tachovským dětským oddílem Royal Rangers 22. září 2012

V Čechách po smrti posledního Přemyslovce Václava III. přetrvávaly rozbroje mezi králi, panstvem a patriciátem a vyvolávaly nespokojenost všech vrstev obyvatelstva. Proti králi Jindřichovi Korutanskému se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů. 4. srpna 1309 vyjíždí zbraslavský cisterciácký opat Konrád za Jindřichem VII. do Heilbronnu domlouvat sňatek pro předurčenou královna a manželku budoucího krále princeznu Elišku Přemyslovnu.

Po složitých jednáních byl určen za ženicha Elišky Přemyslovny Jan Lucemburský. Hrdá, půvabná a údajně snědá (jako její děd Přemysl Otakar II.) přemyslovská princezna přijela obkročmo na koni, v dlouhém plášti, se zlatou čelenkou a rozpuštěnými vlasy. Císaře Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší (původně navrhoval, aby se provdala za jeho bratra Walrama, toho ale odmítli čeští zástupci).

K setkání Elišky a Jana došlo v klášteře johanitů v Heinbachu u Špýru. Den před svatbou, 31. srpna 1310, předal Jindřich VII. vládu nad českým královstvím synu Janovi, navečer pak spojil ruce snoubenců v královském paláci za přítomnosti rodičů, dvora a mnoha hostů kolínský arcibiskup.

Svatba princezny Elišky Přemyslovny s Janem, jediným synem římského krále Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabantské, se konala ve Špýru dne 1. září 1310. Před hlavním oltářem špýrského dómu oddal Jana a Elišku mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu.