Cesty

Trasy cest byly určovány jak geografickými podmínkami, tak rozmístěním sídel do nichž nebo přes něž člověk cestoval. Pokud se převážně přepravovalo drahé zboží v malých množstvích, nebyl stav komunikací tak důležitý, stačily prosté stezky. Čím více zboží se však dostávalo do oběhu a čím větší a těžší bylo, tím důležitější byly cesty a dopravní prostředky.

Prostupnost cest byla určujícím faktorem rozvoje hospodářství oblasti, kterou procházela.

Zemi, která se nedokázala postarat o bezpečnost na svých cestách, se obchodníci zdaleka vyhýbali.

Královská silnice měla být tak široká, aby jeden vůz mohl udělat místo druhému. Prázdný vůz měl uhýbat naloženému, jezdec na koni se měl vyhnout povozu a chodec jezdci na koni.

Důležitější než šířka byl pro cestující právní status nějaké cesty. Na královských a říšských silnicích byli účastníci provozu zvlášť chráněni. Narušitelé míru měli být stínáni či vplétáni do kola podle závažnosti deliktu.

Zaujetí Karla IV. pro budování bezpečných a dobře udržovaných komunikací bylo až s překvapivým smyslem pro technické detaily. Tak například rozhodnutí, podle něhož „silnice musí být průjezdná v šíři odpovídající vzdálenosti, kterou ulétne kámen ve velikosti pěsti vržený pravou rukou“.