Milník Jaroslav Lev z Rožmitálu, 1465

Je třicet let po ukončení krutých husitských válek. Evropa je ohrožována značnou rozpínavostí Turecka. Mladičký král Ladislav Pohrobek je po smrti a česká šlechta si před pár lety se skřípěním zubů zvolila za svého krále Jiřího z Poděbrad, poprvé a naposledy krále z českého panského nekrálovského rodu.

25. listopadu 1465 vyjíždí z nádvoří blatenského hradu na rok a půl trvající cestu po předních evropských dvorech padesáti členné poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad. Poselstvo vede panovníkův švagr, duchaplný a dvorný Jaroslav Lev z Rožmitálu.

Poselstvo postupně navštěvuje německé státy, Burgundsko, Anglii, Francii, na Pyrenejském poloostrově Navarru, Kastílii, Aragonii a Katalánsko, v Portugalsku mimo jiné i mys Finisterre, tehdy považovaný za konec světa, dále pak severní Itálii a alpské země.

Česká výprava má velký politický a diplomatický význam. Jejím prvním cílem je podpořit snahu českého krále vytvořit unii katolických evropských států a dokázat tak společně čelit i osmanskému nebezpečí.

Druhým cílem je seznámit přední evropské panovnické dvory se situací v českém království a zároveň ukázat, že Češi nejsou, tak jak se pro ně v očích Evropy vžila představa, tlupou sedláků ozbrojených cepy podnikajících loupežné nájezdy na své přeshraniční sousedy. Že nejsou jen opovrženíhodnými kacíři, nýbrž že Češi jsou civilizovaný národ, který má stejnou kulturu a vychování jako ostatní katolická Evropa. České poselstvo udivuje zdatností svých bojovníků v rytířských turnajích, mezi nimiž silou a obratností vynikají slavní turnajoví borci Jan Žehrovský z Kolovrat a Burian ze Švamberka (ti např. najíždějí v trysku s velkým dřevcem přímo proti zdi a náraz v sedle usedí a nevypadnou z něho). Jaroslav Lev z Rožmitálu, jako první z Čechů, získává v Burgundsku Řád zlatého rouna, který představoval v té době nejdůležitější řád katolické Evropy.

Přes veškerou snahu ve válkami rozvrácené Evropě nebylo možné předobraz Evropské Unie prosadit. Druhý cíl výprava splnila na výtečnou. Výprava dokázala obrázek českého království poopravit právě v době, kdy to český stát nejvíce potřeboval. Roku 1466 totiž papež exkomunikoval Jiřího z Poděbrad z církve pro jeho toleranci obou náboženství v království. Tím umožnil, aby od té chvíle mohl kdokoli napadnout České království vojensky a sesadit krále z trůnu. Této příležitosti využil uherský panovník Matyáš Korvín, který se rovněž nechal korunovat na českého krále. Cesta českého poselstva po Evropě přispěla k tomu, že protičeská intervence nezískala ještě masivnější podobu. Jaroslav Lev z Rožmitálu stál věrně na Poděbradově straně až do jeho smrti (1471), kdy přešel královský trůn do rukou rodu Jagellonců, jak o to zesnulý král i královna Johana z Rožmitálu usilovali.

České poselstvo zvolilo cestu z Prahy do Norimberka přes Teplou a Cheb. Jaroslav Lev však po naší Zlaté cestě procházel při jiných příležitostech.