Milník Johann a Franz Rumpler, 1891

V parčíku u Rychty, stojí jeden ze dvou Milníků času, které nejsou přímo na trase Zlaté cesty, za to však stojí ve výchozím místě turistických tras podél této cesty. Milník času je věnován tachovským rodákům bratřím Johanovi a Franzi Rumplerovým a byl u Rychty odhalen při jejím otevření v roce 2010. Autorem milníku je akademický malíř Jaroslav Šindelář.

Tachovan Johann Baptist Rumpler se v mládí touží vyučit řezbářem. Nedostatek financí mu to nedovoluje. Vyučení v oboru však později umožňuje svému prvnímu synovi Johannovi (*1845). Johann se stává jedním z nejvýznamnějších řezbářů našeho regionu. Tvoří sochy pro mnoho kostelů v Čechách i v Bavorsku. Jeho největším životním dílem se stává sousoší Poslední večeře Páně s postavami dvanácti apoštolů a Ježíše Krista v životní velikosti seskupených kolem velkého stolu. (Dílo je k vidění v tachovském muzeu Českého lesa.)

Johannův mladší bratr Franz (*1848) rovněž dědí po otci výtvarný talent. Jeho nadání k malbě si brzy všímá archivář Josef Hofherr a má knížete Windischgrätze k tomu, aby financoval mladičkému Franzovi studium na vídeňské výtvarné akademii. Po absolutoriu Franz maluje nejprve ve Vídni a posléze, jako mnoho jeho vrstevníků, je přitažen do Mekky umění - Paříže. Po návratu z této dlouhodobé studijní cesty je Franz Rumpler ve Vídni jmenován profesorem na c. k. Akademii výtvarných umění. Od císaře získává Řád železného kříže III. třídy a titul dvorního rady. Stává se z něho osobnost středoevropské malby 2. poloviny 19. století.

Do svého rodného Tachova se Franz stále rád vrací. Jeho okolí, obyvatele i město samotné zachycuje na mnoha svých obrazech. Hlavní oltář v kostele sv. Maří Magdaleny zdobí rozměrným plátnem jeho kající se patronky. Město Tachov mu uděluje čestné občanství. Franz Rumpler je jedním z mála Tachovanů, jejichž věhlas přesáhl hranici města, kraje ba i Čech.

V roce 1891 bratři Johann a Franz Rumplerovi na místě rodného domku poblíž hostince „U medvědů“ (dnes Český les) společně staví dům nový i s výtvarným atelierem, ve kterém každoročně o prázdninách Franz tvoří. Dnes tento dům (již znovu přestavěný) připomíná pamětní deska.