3D expozice Kupecká kolona

Cestování ve středověku

Ve středověku se nikdo nevydával na cesty výhradně pro své potěšení. Cestování se ztotožňovalo s těžkou namáhavou prací a to velmi nebezpečnou. Lidé se obvykle nevydávali dále, než kam došli během jediného dne. Hlavním účelem cestování byl obchod. Nejdůležitějším předmětem dálkového obchodu bylo drahé zboží – ušlechtilé kovy, drahokamy, perly, hedvábí, kožešiny, kadidlo a koření. Dálkoví kupci procházeli mnoha zeměmi a překonávali značné vzdálenosti. Vyšší mobilitou se rovněž vyznačovali vysocí představitelé církve a klášterů, panovníci, rytíři, poslové a poutníci. K opravdu dalekým poutím k ostatkům svatých docházelo zřídka. Mnoho času na cestách trávili potulní studenti, mniši žebravých i nežebravých řádů a náboženstvím zfanatizovaní lidé.

Prostupnost cest byla určujícím faktorem rozvoje hospodářství oblasti. Královská silnice měla být tak široká, aby jeden vůz mohl udělat místo druhému. Prázdný vůz měl uhýbat naloženému, jezdec na koni se měl vyhnout povozu a chodec jezdci na koni. Zaujetí Karla IV. pro budování bezpečných a dobře udržovaných komunikací bylo až s překvapivým smyslem pro technické detaily. Například rozhodnutí, podle něhož„silnice musí být průjezdná v šíři odpovídající vzdálenosti, kterou ulétne kámen ve velikosti pěsti vržený pravou rukou“.

Oblasti snadno průchozí byly střídány oblastmi obtížně prostupnými či překážkami neprostupnými jako jsou hory, vodní toky a hvozdy. Zlatá cesta mezi Norimberkem a Prahou překračovala hranici v místech nazývaných Český les. Ve středověku tento horský masiv pokrýval široký neprostupný hvozd. Člověk procházející velikým lesem se na dlouhou dobu naprosto vzdálil od výdobytků civilizace, zůstal v něm odkázán sám na sebe. I když hlavní cestu obklopoval hustý les, nebylo nemožné uhnout omylem z cesty díky podloudnickým stezkám, mýceným neplatiči cla či mýta.

Středověcí lidé se v přírodě a v terénu dokázali podstatně lépe orientovat než my. Cestující si nechávali zhotovovat skici plánů jako prostředky k osvěžení paměti, podobné těm dnešním – nejdříve jděte ve směru …, pak se obraťte na, … zde přijdete k  …, pak uvidíte … Bylo běžnou praxí dotazovat se místních na cestu. Pokud se nedalo domluvit jazykem, nastupovala gesta.

Často smrtelné byly i nehody na cestách, kdy pod kola vozů nebo kopyta koní někdo spadl.

S lesem jsou neodmyslitelně spjati vlci, medvědi, ale také lesní duchové a loupežníci.

Pokud nebylo nějaké území pod faktickou kontrolou svého pána, hrozilo loupení hromadného charakteru. Pobývat venku bez řádné ochrany je životu nebezpečno a nocovat mimo opevněná sídla se dá nazvat hazardem. Zemi, která se nedokázala postarat o bezpečnost na svých cestách, se obchodníci zdaleka vyhýbali. Na královských a říšských silnicích byli účastníci provozu zvlášť chráněni glejtem. Za války se krajina stává zcela neprůchodnou. Lidé válkou zkažení odhazují veškeré zábrany a loupí a vraždí. Král pak žádostiv míru musí vyvracet skrýše lupičů a z těch, které dopadl jedny dává mečem stít a druhé ohněm sežehnout, nepřipouštěje žádných proseb.