Nocleh

Po setmění na cestách ruch utichl. Poctiví lidé se noci báli. Zahalovala vše hříšné. Dávala prostor pekelným mocnostem a jejich rejdům. Noční cesty byly výjimečné, pouze např. k tajným přesunům.

Kroky poutníků, kteří nemohli dosáhnout svého cíle za jediný den, vedly do míst, kde mohli složit hlavu pod nějaké přístřeší.

Podle křesťanské morálky nesměli středověcí lidé odmítnout poutníkovi pohostinství. Známá byla pohostinnost Slovanů „Hosty všude přijímali s jednomyslnou horlivostí. Vše co měli dávali plnýma rukama.

Na hlavních cestách se v oblastech mimo lidská sídla, vytvořily stálé odpočinkové body a místa noclehů. Bylo to zejména u obtížnějších úseků – u brodů, horských sedel, hvozdů,… Zde obchodník odstrojil svého soumara, vybalil zboží, opravil si povoz. Tyto lokality se záhy staly vyhledávanými shromaždišti, na nichž docházelo k výměně zboží, koncentrovali se tu řemeslníci, začínaly se stavět krčmy, kostely, vznikala napajedla pro zvířata. V pozdějších dobách byla na těchto místech zakládána města, což je pravděpodobně i případ Tachova.

Ubytování cestujícím poskytovaly kláštery ve svých ubytovnách a hostince s ubytováním a stravou.

Další možnost ubytování poskytovala města. I majetní hosté na koních však museli v hostinci počítat se společným ubytováním od 2 do 15 lidí v jedné posteli. Obecně se spalo bez oblečení. Šaty a osobní věci se ukládaly na lavici a v noci je dost často někdo ukradl.

V pozdním středověku existovaly na dálkových cestách i hospody – herberky, jež nabízely cestujícímu a jeho doprovodu veškerý komfort. Taková zařízení tvořil velký komplex budov s hostincem, s pekárnou, jatky či pivovarem, se stájemi a sklady a dvorem, kde hosté mohli odstavit své vozy. Sloužily také k uzavírání obchodů, jako místa zábavy a shromažďování obyvatel z okolí.